Ještě před několika dny to tu žilo. Tedy mohu-li něco takového říci o vesničce s pouhými několika stálými obyvateli, která se jenom díky prázdninám a dovoleným stává místem, kde to relativně kypí životem v počtu několika desítek zde se vyskytujících lidí. Ještě před několika dny stačilo vyjít po setmění na zápraží a aspoň tu a tam probleskovala tmou světla v oknech několika okolních budov. Ale dnes? Dnes už to tu začíná zase pomalu uléhat k něčemu připomínajícímu předčasný zimní spánek.

Přes den tu bylo venku ještě několik lidí, u a tam tu projeli nějací ti cyklisté nebo prošel osamělý chodec. Ale teď už je venku tma. A navíc se dalo po docela hezkém dni do deště. Sice nijak silného, ale přece jenom deště. A tak těch několik lidí, jimž ještě neskončila dovolená, zalezlo do svých chat a zřejmě šlo spát. A tak je tu skoro neproniknutelná tma. Tma, která tu vydrží až do rána, protože tu chybí veřejné osvětlení a měsíc s hvězdami za temnými mraky dnes z noci skoro den neudělají, jak tomu bývá v létě za úplňku. Jen tu možná ještě projede nějaké to auto někoho, kdo tudy projede neznámo proč odněkud někam, na okamžik tu tmu proříznou kužely světel. A pak zase bude tma.

Dovolená nám, kteří tu jsme, tedy nekončí zrovna nejlépe. Nedá se tu nic dělat, když prší. Dá se tu leda tak zalézt pod střechu a třeba se oddat svým vlastním myšlenkám. Což ale vlastně nemusí být špatný způsob trávení dovolené. Protože i při nedobrovolném nicnedělání si lze odpočinout od každodenního stresu.

A tak tu sedím a poslouchám, jak kapky dopadají na zem za okny. Zítra tedy bude venku mokro a nebude příjemné v tom kamkoliv jít. A asi ani nikam nepůjdu. Protože nemusím. O dovolené nikam nemusím. A až tato skončí? Pak celá vesnička utichne. A jen těch pár místních se tu možná bude chystat na nadcházející zimu. Kdy se to tu údajně nebude turisty hemžit. Protože drahota energií zavře většinu ubytovacích kapacit v okolí. A nebude tak nikdo, kdo by se sem brodil sněhem. A jen já tu zase budu. Protože mi takový klid vyhovuje. Mám ho rád. A dovolená je jediným časem, kdy si ho mohu dosyta užít.